Letní sezóna 2024

Zimní sezóna 2023/2024

poslední úprava: František Jahelka | 10. září 2011

Polonina Svidovec na Zakarpatské Rusi 2011

11. – 23. 8. 2011

Ve stejném složení jako již posledních šest let jsme se opět po dvou letech rozhodli podívat se na hory bývalé části Československa. Ve složení Franta Jahelka a manželé Marie a Jiří Demlovi jsme se rozhodli lépe poznat poloninu Svidovec, kde jsme byli před třemi lety.

Z Rachova jsme kousek popojeli s hodným Ukrajincem do Bilinu. Po širší cestě údolím jsme rychle došli až k hodné ženě se synem, kteří nás nechali postavit stany na svém pozemku u pramínku a s kadibudkou zdobenou umělou kožešinou z medvěda.

Další den jsme se nejdříve po cestě, potom potokem a pak dlouhým cikcakem dostali až na hlavní hřeben poloniny. Zde jsme poblíž útulny Perelesok strávili další noc. Po tomto hřebeni jsme postupovali i další den a další noc jsme strávili pod Malou Bliznicí. Pak jsme se rozhodli, že nepůjdeme na vrchol Bliznice, kde jsme byli před třemi lety a prohlédneme si nádhernou dolinu mezi Veleněskou poloninou a hlavním hřebenem Sidovce. Po jedné noci na šíleně hrbolaté louce pod Bliznicí a dalším dni, kdy nás již v dolině po obědě dostihly dvě bouřky, vystoupíme cestou necestou nádhernou dolinou až k jezeru pod vrcholem Dohjaska 1761 m. K tomuto jezeru vozí v úžasných „mašínach“ turisty z turbázy Dragobrat. Proto je u jezera spousta lidí i odpadků.

Dále jsme postupovali až na horu Unharjaska 1707 m, kde se odděluje hlavní hřeben od sestupové jednoduché trasy do Lopuchova. Zde jsme opět přenocovali a potkali se s několika auty borůvkářů, auty, kterými cestují někteří rádobyturisté i s několika pastevci na koních. Ráno jsme pokračovali po hlavním hřebeni přes trojklanný vrchol Velké Keputy na vrchol Tempy 1634 m a pak začali sestupovat. Večer jsme pod Tempou našli nejen výbornou vodu, ale i množstvím nádherných hřibů, což nám vylepšilo jídelníček.

Dále pak jsme ráno pokračovali přes vrchol Španskaja a Stohy až do Usť Čornej, odkud jsme se již autobusem odjeli do Tjačeva a dále do Užhorodu. Odtud jsme se přes přechod Čop- Černá n. Tisou dostali na Slovensko, kde jsme měli u kamaráda Petra Bodnára uschované v Malém Kamenci auto.

Prohlédněte si fotky.